ak vznikli Apači
Na počátku byl svět pokryt temnotou. Byla věčná noc. Neexistovalo slunce, měsíc ani hvězdy. Na zemi žili pouze ptáci a zvířata. Mezi zvířaty žilo mnoho šeredných a neznámých příšer, jako byli draci. Lidé v té době neměli šanci, protože je zvířata zabíjela. Náčelníkem ptáků byl orel. Všichni ti tvorové uměli mluvit.
Ptáci toužili potom, aby na světě bylo světlo, jenže zvířata to nechtěly. Mezi oběma kmeny došlo k válce. Zvířata byla ozbrojena válečnými kyji, ale orel naučil své bojovníky používat luk a šípy. Hadi však byli moudří a mnoho se jich zachránilo. Jeden z nich se skryl v kolmé skále v Arizoně a jeho oko je tam vidět dodnes. Medvědi, kteří byli zabiti, se pak proměnili na několik dalších medvědů, takže čím více jich ptáci zabili, tím víc jich přibývalo. Draky nešlo zabít, protože je chránily čtyři vrstvy silné kůže, přes které šípy neprošly. Jedna z hanebných neznámých příšer také nešla zabít, proto na ni orel shodil z velké výšky bílý kulatý kámen. Příšera okamžitě padla. Za tuto dobrou službu byl kámen posvěcen. Jeho symbol se používá při hře zvané Kah. Válka trvala mnoho dnů, ale ptáci nakonec zvítězili. Nějaké zvířata sice přežila, ale ptáci ovládli Radu a zavedli světlo. Poté už mohlo na zemi žít lidstvo. Jelikož byl orel v té válce dobrým náčelníkem, nosí muži jeho peří jako symbol moudrosti, spravedlnosti a síly.
Mezi hrstkou živých lidských bytostí, byla žena, která byla požehnaná rozením mnoha dětmi. Jenže všechny ty děti zabily zvířata. Zvláště proradný byl drak, kterým vždycky její dítě vypátral a snědl ho.
Po mnoha letech se ženě narodilo dítě, syn Deštné bouře. Žena na jeho ochranu vykopala hlubokou jeskyni a chlapce v ní ukryla. Nad vchodem do té jámy vždy rozdělala oheň. Dítě pak bylo v bezpečí a teple. Přes den žena sestupovala do úkrytu a o dítě se starala. Na noc zase ukryla vchod pod táborovým ohněm.
Drak ženu často navštěvoval a ptal se na dítě, ale ona jen odpověděla: „Nemám žádné děti. Všechny jste mi je snědli.“
Když bylo dítě větší, občas vystoupilo na povrch, aby si zaběhalo a pohrálo. Jednoho dne narazil drak na jeho stopy. Starého netvora ta věc tak rozvzteklila, že pohrozil matce, že jestli chlapce nevydá, zabije ji. Chudák žena dítě vydat nechtěla, a tak žila ve strachu, co se stane.
Brzy na to chlapec vyjádřil přání, že chce jít na lov. Matka mu to nechtěla dovolit, a tak mu pověděla o drakovi, vlcích a hadech, ale chlapec na to jen odvětil: Zítra půjdu!“
Obrátil se na svého strýce (jediný žijící muž) se žádosti, aby mu udělal luk a nějaké šípy. Druhého dne vyrazili oba na lov. Když narazili na stádo jelenů, chlapec jednoho z nich zabil. Strýc mu ukázal, jak se zvíře stahuje z kůže a jak se opéká. Oba lovci si upekli maso, a pak ho pověsili na keř, aby se ochladilo. Jeho vůně přilákala obrovského draka. Chlapec se ho nelekl, ale strýc úplně strnul hrůzou.
Drak si vzal z keře kus masa a řekl: „Ty jsi to dítě, co hledám. Vypadáš dobře a tučně. Až sním tuhle zvěřinu, pak sním tebe.“
Chlapec odpověděl: „Nesníš ani to maso, ani mně.“ Přišel k drakovi, a to maso mu vzal.
Drak zvolal: „Jsi odvážný. To se mi líbí, ale jsi hloupý. Co si myslíš, že můžeš udělat?“
„Můžu udělat to, že ochráním nejen to maso, ale i sebe!“
Drak znovu uchopil pečeni, ale chlapec mu ji vzal. To se opakovalo čtyřikrát.
Chlapec nakonec řekl: „Budeme bojovat!“
Drak na to: „Ano! Vyber si způsob, jakým to chceš udělat.“
„Postavím se sto kroků od tebe a ty na mně čtyřikrát vystřelíš šíp. Jestli se netrefíš, vystřídáme se.“ Navrhl chlapec.
Drak ho vyzval: „Postav se tedy!“ Uchopil svůj luk vyrobený z velké borovice a z toulce vytáhl čtyři šípy. Každý šíp byl dlouhý šedesát centimetrů. Drak napjal tětivu, zamířil a vypálil. Chlapec vydal zvláštní zvuk a vyskočil do vzduchu na jasnou duhu, o kterou se šíp roztříštil. Duha zmizela a chlapec stál na znovu na zemi. Pak to udělal ještě třikrát a řekl: „Jsem zde. Teď je čas, abych střílel já.“
„V pořádku.“ Odvětil drak „Tvoje malé šípy mi stejně neublíží. Mám čtyři vrstvy tlusté kůže.“ Chlapec vystřelil přímo na drakovo srdce a první vrstva jeho silné kůže spadla. Další tři střely připravily draka o zbylé vrstvy kůže. Chlapec zavolal na svého strýce: „Strýčku nestůjte tam a zabijte draka!“ Strýc se vzpamatoval a vrazil drakovi do srdce ten čtvrtý šíp. Nestvůra zařvala a její bezvládné tělo spadlo dolů do rokle. Jeho kosti tam leží až dodnes.
Hned nato se nebe zahalilo mraky. Spustil se liják. Blesky doprovázené hromobitím ozařovaly oblohu. Ten chlapec se jmenoval Apač. Bůh Usen ho pak naučil mnoha dobrým věcem. Učil ho lovit, bojovat, používat léčivě byliny atd. Byl to první indiánský náčelník, který nosil orlí pera, jako symbol spravedlnosti, moudrosti a síly. Jeho potomkům, pak Usen daroval domovy na Západě.