Heinrich Harrer (6. července 1912, Hüttenberg, Korutany – 7. ledna 2006, Friesach, Korutany) byl rakouský horolezec, cestovatel, geograf, fotograf a spisovatel.
Předválečné období
Narodil se v korutanském Hüttenbergu v rodině poštovního úředníka. Od roku 1933 do roku 1938 studoval geografii a sport na Univerzitě Karla Franzense ve Štýrském Hradci. Od mládí se věnoval lyžování a horolezectví. Mezi jeho předválečnými výkony vyniká zejména prvovýstup Severní stěny švýcarského Eigeru, který společně se skupinou rakousko-německých horolezců uskutečnil v roce 1938.
Od roku 1933 byl členem nacistických oddílů SA a postupně zde získal hodnost Oberscharführer. V roce 1938 po anšlusu Rakouska vstoupil do NSDAP a oddílů SS.
Indie a Tibet (1939-1951)
V létě roku 1939 odjel s německou horolezeckou expedicí do Himálaje, cílem bylo zdolání pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat. Krátce po začátku Druhé světové války v roce 1939 byl zajat britskou koloniální správou a internován společně s dalšími asi tisíci zajatci v indickém Dehradunu. Z internačního tábora se mu podařilo utéct, a protože potřeboval rychle zmizet z indického území, uchýlil se do Tibetu. Zde přečkal zbytek války a několik poválečných let.
Vlastní zkušenosti z cest do Tibetu shrnul mj. v knihách Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu. Spřátelil se mj. se švédským cestovatelem Svenem Hedinem a současným dalajlámou Tändzinem Gjamccho, jemuž dělal učitele angličtiny.