ČERNÁ DÍRA A STRANGELET

Britský astrofyzik Martin Rees v knize Naše poslední hodina (Argo a Dokořán , Praha 2005) uvádí, že experimenty konané v urychlovačích částic by mohly být nebezpečné i z jiných důvodů než z hlediska destabilizace vakua. Druhým rizikem je vznik miniaturní černé díry - ta by sice nezpůsobila rovnou kolaps celého vesmíru, v pozemském měřítku by však mohla stejně vcelku ničivě (otázka zní, zda, pokud by tedy černá díra vůbec vznikla, by vzápětí nezmizela pomocí kvantového vypařování).

Nicméně se zdá, že energie potřebná ke vzniku černé díry stále přesahuje možnosti dnešních urychlovačů o mnoho řádů. Třetím zmiňovaným problémem je, že kvarky z kvark-gluonového plazmatu připravovaného v urychlovačích by mohly vytvořit velmi zhuštěný objekt zvaný strangelet. Existuje hypotetické nebezpečí, že strangelet by pak působil jako jakési krystalizační jádro, které by měnilo strukturu okolní hmoty (velmi vzdálenou analogií by snad mohly být toxické priony). Toto riziko bývá pokládáno ze nejreálnější, protože z hlediska vzniku strangeletů by se prostředí urychlovačů mohlo od srážek částic, jež probíhají v kosmu, odlišovat. Nikdo ovšem neví zda by strangelety skutečně působily ničivě-a ostatně ani to, zda podobné struktury vůbec existují. Fyzikové proto vesměs spí klidně. 

Science Pavel Houser