Vllčí děti

Vlčí děti-Amala a Kamala

Amala a Kamala byly dvě malé dívky žijící s vlky, objevené roku 1920 u Midnapuru v Indii. Jsou dvěma z lépe zdokumentovaných případů tzv.vlčích dětí. Jejich věk je neznámý, ale Kamale bylo v době objevení sedm nebo osm let, zatímco Amala byla ještě malé dítě okolo jednoho a půl roku staré. Dívky pravděpodobně nebyly sestry a vlci je unesli v různé době. Našel je Joseph Sing, misionář, který pracoval v místním sirotčinci a spatřil dvě lidské postavy žijící s vlky ve starém termitím násepu. Singh dívky vzal a přijal je do svého sirotčince, aby o ně mohl pečovat. Amala, mladší dívka, zemřela už po roce, ale Kamala žila do roku 1929 kdy zemřela na tyfus. Singh později uveřejnil svůj deník, kde podrobně popisoval své zážitky s nimi.
Podle Singha Kamala i Amala projevovaly vlčí chování. Obě měly mozoly na dlaních a kolenou z toho jak chodily po všech čtyřech. Dívky ožívaly hlavně v noci, neměly rády slunce a velmi dobře viděly ve tmě. Také měly pronikavý čich a sluch. Měly rády syrové maso a jedly z misky na zemi stejně jako psi. Navíc dívky projevovaly hypersenzitivu k dotekům a nesnášely nosit oblečení, ale nebyly citlivé na chladno a horko. Projevovaly jen málo lidských emocí jakéhokoli druhu-kromě strachu.
Singh na sebe vzal obtížný úkol pokusit se dívky zařadit do lidské společnosti. Kamala, starší dívka, se nakonec naučila čistotnosti a zvykla si na společnost ostatních lidí. Nakonec byla schopna chodit i vzpřímeně, ale nikdy ne dokonale (často se vrátila na všechny čtyři když potřebovala jít někam rychle).
Když byly nalezeny, Kamala a Amala neznaly lidskou řeč. Obě dívky vydávaly vysoké naříkavé zvuky ne nepodobné vlčímu vytí. Zatímco Amala před svou časnou smrtí začala projevovat známky pokroku v lidské řeči jako normální batole, Kamalin pokrok byl mnohem pomalejší. Po několika letech v Singhově péči se naučila pouze okolo 40 slov a jen chabě ovládala gramatiku. Bohužel Singh kvůli její brzké smrti nikdy neuviděl jak daleko by pokročila.
Zdroj: www.experiencefestival.com/a/Amala_and_Kamala/id/1909776

Případ indických děvčátek není ojedinělý. Byly nalezeny i děti, které vyrůstaly s gazelami nebo opicemi. Jsou důkazem toho, že když člověka už odmalička a do určitého věku nikdo neučí mluvit a základním návykům, nikdy nebude normální. Ani Kamala by se nenaučila pořádně mluvit i kdyby žila déle. Některé z tzv.vlčích dětí se dožily i víc let, např.nalezenec Peter, který dětství strávil v divoké přírodě, ale i když se ho ujal britský královský pár a dožil se 70 let, nikdy se nenaučil víc než dvě slova a za celý život se neusmál. Tzv. Divoký chlapec z Averonu, který žil ve Francii se nepoznával v zrcadle. Co myslíte, nebyly by tyto děti šťastnější kdyby zůstaly v péči zvířat v přírodě? Zdá se nám humánní se jich ujmout a vychovat je, ale jak z těchto příkladů vidíme, tyto děti nikdy už nemají šanci na normální život a očividně byly šťastnější bez naší kultury a civilizace-i tak se dá žít, i když to dnes nechápeme a podivujeme se např.nad tou hrstkou indiánských kmenů v Jižní Americe, kteří dodnes žijí v lesích nazí a bez našich vymožeností. Ale to neznamená, že nemohou žít plnohodnotně-byť úplně jinak než my.
Dalších pár případů vlčích dětí: