Ing. Josef Šafařík (11. února 1907 Prostějov - 23. dubna 1992 Brno) byl filosof, esejista a dramatik.
V roce 1931 získává titul inženýra vodních stavebod 1938 - ve svobodném povolání; celé své dílo tvoří nepoznán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu v ilegalitě, pak ve vynuceném ústraní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla ztažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 je mu udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Masarykův řád III. stupně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Šafařík zde mimo jiné reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury.