Vlad III. Dracula (1431 — 1476) řečený též Naražeč na kůl resp. Napichovač (rumunsky Ţepeş) byl valašským knížetem. Jako panovník vedl vůči Osmanské říši nezávislou politiku namířenou proti osmanské expansi. Je považován za spravedlivého vládce a ochránce valašské nezávislosti, proslul však zejména svou krutostí v bojích s Turky (jeho přezdívka je založena na oblíbeném způsobu popravy, který užíval k vyvolání strachu a hrůzy ve svých nepřátelích; Dracula (Drăculea) je pak zdrobnělinou přezdívky jeho otce — Drak (Dracul) — jíž byl označován jako člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda).
[editovat] Život
Byl synem valašského knížete Vlada II. S největší pravděpodobností se narodil v sedmihradské pevnosti Sighişoara v zimě 1431. Jako mladík byl v roce 1442 uvězněn a nucen trávit několik let na istanbulském dvoře jako rukojmí za svého otce. Byl propuštěn až po jeho zavraždění v prosinci 1447, kdy se na krátkou dobu dokonce stal loutkovým panovníkem Valašska. Následující léta strávil ve víru balkánské politiky, aby se nakonec připojil k sedmihradskému knížeti Janu Hunyadimu.
V roce 1456 se v souvislosti s uhersko-osmanskými boji vojensky zmocnil Valašska. Po počáteční konsolidaci a umlčení vnitřní opozice proti své vládě zahájil v roce 1459 otevřenou protiosmanskou politiku, která vyústila v nájezdy na Turky kontrolovaná území jižně od Dunaje na přelomu let 1461–2. Sultán Mehmed II. v reakci vytáhl v čele šedesátitisícového vojska, opanoval Valašsko a knížetem prohlásil Vladova bratra Radua Sličného. Ten si získal podporu valašské šlechty a s její pomocí vyštval Vlada do Uher. Tam konvertoval z pravoslaví na katolictví.[1]
Vlad se do Valašska vrátil až po více než deseti letech, když se asi v roce 1475 zmocnil s moldavskou a sedmihradskou pomocí opět knížecího trůnu. Zahynul po necelém roce své druhé vlády (údaje o jeho smrti se různí — buď padl v boji s Turky nebo byl zavražděn valašskými bojary nespokojenými s jeho krutovládou). Je pohřben na neznámém místě - jeho hlavy byla prý oddělena od těla a nachází se pod kamenným prahem jednoho z tisíců rumunských kostelů.
Vlad proslul zejména svou krutostí, o níž se vypráví mnoho historek. Jednou údajně sezval všechny chudáky v zemi na svůj hrad na velkou hostinu. Všechny je upálil a prohlásil, že tím snížil chudobu v zemi a ukončil všem trápení. Dalším z jeho krutých a radikálních činů bylo „milé“ přivítání Turků, kteří si v jeho přítomnosti nechtěli sundat turbany. Drákula se rozhněval a nechal jim je na hlavy přibít hřebíky. Další historka vypráví o tom, že nechal u studny v lese volně ležet zlatý pohár, aby se z něj mohl každý pocestný napít a z obavy před případným krutým trestem se jej nikdo neodvážil odcizit.
Říká se také, že jeho oblibou bylo napichování pobíhavších krys na kolíky. To vše se pravděpodobně odehrálo, když byl v zajetí.
Vlad v literatuře
Vlad je znám především díky románu Drákula Brama Stokera, kde je popisován jako upír. Podle moderních výzkumů Stoker o skutečném knížeti Vladovi mnoho nevěděl a svůj příběh sestavil z jiných legend nemající s Vladem nic společného. V Rumunsku spojení knížete s upírskými legendami nechápou — když už, považovali by ho naopak za bojovníka proti upírům.
Nesmrtelnost, kterou mu Stoker připisoval, ovšem nakonec získal: mluví se o něm dodnes. Ještě v této době si na Vlada Drákulu vzpomene spousta lidí a každý si o něm myslí něco jiného. Pravdou je, že Drákula byl spravedlivým, sadistickým a krutým vládcem. Jeho činy a rozhodnutí dnes někteří lidé prostě nemohou pochopit a mluví o něm jako o sadistickém šílenci. Na druhou stranu byl velice inteligentním a dobrým vládcem a skvělým válečníkem.