Neautorský životopis

Vážení přátelé,

 

V únorovém výtisku Vašeho měsíčníku „The Royal Monthly“ jsem se dozvěděl, že hledáte nástupce trůnu. Přestože jsem přesvědčen, že je nepřijatelné, že z Vaší strany před zveřejněním této informace neproběhla žádná komunikace, přebírám iniciativu do svých rukou. Jsem si vědom, že veškeré žádosti budou doplněny životopisem; posílám tedy i já ke své nabídce, alespoň jako formalitu, soupis svých tolik proslulých dosavadních úspěchů.

Narodil jsem se 30. května 1974. Je s podivem, že tento den dosud nebyl zahrnut mezi světové významné dny – ačkoliv chápu, že byrokratičtí úředníčci na vše potřebují trochu času.

Již v prvních dnech svého života jsem se projevoval jako výjimečná osobnost: s jakou noblesou jsem vykonával své novorezenecké úkoly! Při každém ublinknutí, při každé slze, si svět spolu se mnou zajisté uvědomoval, jaký to zázrak se zrodil. Den co den má výjimečnost rostla se mnou a já jsem se, ve vší skromnosti, smiřoval s rozdílem mezi mnou a zbytkem světa.

Kritické údobí nastalo v den, kdy byl do mého života přinesen tvor, který se měl stát mou konkurencí: malé děvčátko v bílé peřince. Jako rozený vladař jsem konkurenci nepřijal a drzost poddanstva jsem ztrestal bolestivou ránou do malého bílého čelíčka. Dalo by se říci, že všichni můj čin s ostudou pochopili a moje pozice zůstala od toho dne neochvějná.

Když jsem dosáhl školního věku, byl jsem (pravděpodobně proto, abych alespoň částečně poznal obyčejné lidi) požádán, abych se zúčastnil klasického výukového programu. Své poddané za tento prozřetelný čin do dnešního dne chválím: kdybych byl totiž vzděláván podle svého postavení (čili uprostřed rozlehlé zahrady na zlaté houpací síti, ovíván sličnými dívkami a krmen nejlepšími plody a cukrovinkami, v udivené pozornosti desítek učitelů shromážděných kolem mě, kteří by mi za každé mé slovo tleskali a zapisovali všechny mé poznatky do zlatých knih), nikdy bych nepoznal tolik z obyčejného světa. A ruku na srdce: jak bych mohl svou výjimečnost rozvíjet lépe než v prachu přízemnosti? Jak bych svou genialitu dohnal do těch nejvyšších stupňů, kdybych nebyl konfrontován malostí? Ano, kontrast byl pro mě velmi poučný.

Na dobu svého dospívání vzpomínám také velice rád: po mnoho večerů jsem si představoval, že nejsem oním osvíceným chlapcem, a uzdu své fantazie jsem pouštěl o sto šest: stával jsem se ušlechtilým samurajem, býval jsem indiánem, který svou statečností omračuje bohy, a často jsem se měnil i v divokého a opuštěného vlka, který bloudil po skalách a vyl do noci. Nyní, při pohledu zpět, vím, že tyto hry nebyly poklesnutím na pozemskou úroveň: byly součástí mé výjimečnosti.

Za svého mládí jsem se pokusil obohatit své vědomosti studiem filozofie. Bohužel současný stav této vědy a jejího pojetí mi nevyhovuje, proto jsem od tohoto cíle záhy opustil a rozhodl jsem se, že se pokusím opět strávit nějaký čas jako obyčejní lidé: prací.

První pracovní zkušenosti mi přinesly velké zklamání: to, jak obyčejní lidé žijí, to, jak se prací zarážejí stále hlouběji do prachu, mě polekalo. Tráví prací nepřiměřeně dlouhou část dne, nechávají si nadávat, přikazovat, co budou dělat, a dokonce i v kolik hodin vstanou. Postupem času jsem se s těmito nepravostmi smířil, abych mohl nadále svět lidí poznávat. Vím však, že pomalu přichází chvíle, kdy má exkurze v pracovním světě splní své poslání a už nadále nebude mít smysl. Pochopil jsem totiž vše a mé další setrvání mezi obyčejnými nemá smysl.

Budiž tedy tento dopis projevem mé připravenosti opustit obyčejnost a usednout na trůn.

 

Za včasné informování všeho lidu vřelý dík.

 

David Sychra

 

 

Anketa

Líbí se Vám můj neautorský..ale pravdivý životopis?

Ano (169)
57%

Ne (125)
43%

Celkový počet hlasů: 294

Blog

Haha

31.03.2010 11:46
Prohlášení Negativní strany ke krizím Wenzel Lischka V souvislostí s množícími se krizemi (světovými, hospodářskými, ústavními, volebními, rodinnými, středního věku aj.) vydává Negativní strana, která je mluvčím všech občanů po dosažení věku 250 let, níže uvedené prohlášení: My, prostí občané...

Demokracie

Balzac

20.04.2010 20:09
"Bezvýznamní lidé, kterých je vždy většina, hlasují pro tak bezvýznamné veličiny, jako jsou oni sami."

Anketa

Je demokracie opravdu nejmenší zlo?

Ano (145)
53%

Ne (128)
47%

Celkový počet hlasů: 273