Artaud

Francouzský básník, herec, režisér a divadelní teoretik. Jeho básnické dílo, kterým vyhlásil válku ostatnímu světu, je zoufalým výkřikem člověka hledajícího nový řád pro společnost. Po roztržce se surrealisty se obrátil k divadlu. Zpočátku spolupracoval s představiteli francouzské divadelní avantgardy. V roce 1927 založil (spolu s R. Vitrakem a Raymondem Aronem) 'Divadlo Alfréda Jarryho', kde uváděl mj. hry Augusta Strindberga a Paula Claudela. Principy své vize "divadla krutosti" formuloval jak teoreticky, tak prakticky, nejzřetelněji ve volném přepracování Stendhala a Shelleyho. Divadlo jeho představ mělo mít rovněž (zejména pod vlivem zážitků z představení tanečního divadla z Bali) schopnost vrátit evropskému divadlu kontakt se současným životem, mělo skoncovat se zastaralými konvencemi a pomocí gesta, pohybu a rytmu mělo přimět diváka k vnitřní aktivizaci jeho potlačeného podvědomí a k objektivní sebereflexi. Artaud usiloval o totální, fyzické odevzdání v umění a životě, o ryzí divadelnost, obnovující původní, očistný charakter divadla. Režiséra chápal jako autora svého druhu, jehož výrazové prostředky tvoří barva, světlo, objekty a především herec. V roce 1938 vyšla sbírka jeho esejů. Artaudovy myšlenky hluboce ovlivnily tvorbu jeho žáků a podnítily reformní procesy moderního divadla. Česky vyšly souborně dva svazky textů.